*** TUŽKA A MALÍŘ ***
Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku.
A pod hrušku talíř, sláva, ty jsi malíř !
**********
*** SLEČNA FÍNA ***
(anglická)
Na zahradě u Londýna obědvala slečna Fína.
Jak tak v trávě jedla knedle, slezl pavouk z blízké jedle a sedl si právě vedle.
A co milá slečna Fína ? Ječela jak meluzína !
**********
UŽ DOVEDU ABECEDU
(Ljuba Štíplová)
A
Anka stála za vratama, měla páva za patama.
Páv ji tahal za kabát, že chce záda poškrábat.
B
Brblal bubák na bubláka, že ho bublák na dub láká.
Aby dělala bu bu bu na holuby na dubu.
C
Cvičil cvrček celou středu
u Cidliny abecedu.
Pak šel k dcerce do Kostelce,
cestou cvičil kotrmelce.
D
Dudlá Šmudlík dudlíček, protože je pudlíček.
Až z něj bude pudlík, bude dudlat dudlík.
E
Eva nese z Bělé tetce Bětce sele.
Že je sele veselé, mele se jí v kabele.
F
Fňukal hafan při kafíčku, ňafal, že chce housky,
trefil nosem do koflíčku, ufrfnil si fousky.
G
Gorila se v Kongu těší na hlas gongu.
Když se v Kongu ozve gong, chodí s tygrem na ping-pong.
H
Hajha husy zu pohanky, pohanka je Johanky.
Hnala by vás do hlohu, tam vás hlídat nemohu.
CH
Chocholoušek chocholatý chytal v Chuchli chrousty,
chrousti v Chuchli tuze truchlí, že jich chytil spousty.
I
Indiáni kvílí, mají dlouhou chvíli.
Až si chvíli zakvílí, wigwamy si vybílí.
J
Jejda, jejda, jejda, k Jitce jede strejda.
Jede kolem háječku, pokuřuje faječku.
K
Kmotr Knotek z Doks koupil kmotře koks.
Kmotra kmotru Knotkovi koupí za koks podkovy.
L
Letí lelek pro mléko, nepoletí daleko.
V myslívně mu Julie do koflíku ulije.
M
Moc rád medvěd s medvědem pomedí si nad medem.
Bez medu si medvědi ani trochu nemedí.
N
Naše Nána chce na nás na snídani ananas.
K němu dvanáct banánů - to je něco pro Nánu !
O
Objednali škvoři z došků sto ponožek pro stonožku.
Když jim spočte pavouk očka, stonožka se za rok dočká.
P
Ptal se Pepa Prokopa - Pročpak pejsek nekopá ?
- Nemá, Pepo, kopyta, při kopání klopýtá.
R
Rarášci a raraši rádi v rourách haraší.
Nahrnou se do roury, straší černé kocoury.
S
Sčítal sysel v lese klest, místo osm říkal šest.
Smály se mu syslice, že si spletl číslice.
T
Tonda ztratil tričko v křoví, jestlipak to Marta poví ?
Ani o tom nedutla, ta to jistě ututlá.
U
Usnul kulich na buku, pocuchal si paruku.
Houká súva na střeše, že mu hlavu učeše.
V
Ve Velvarech u Věrky svačívají veverky.
Veveřáci z Volyně chodí svačit k Olině.
Y
Y je strýček z měkkých íček, taky stojí za veršíček.
Hy chy ky ry dy ty ny, tam se píše tvrdé Y.
Z
Zvoní, zvoní zlatý zvonec, s abecedou už je konec.
Z písmen budou slovíčka, a co bude ze Zuzanky ?
Ta bude psát do písanky - První třída - kašička.
A, bé, cé dé, kočka přede, myš to po ní nedovede.
Kdyby předla, kam by přišla ? Každá myška totiž šišlá.
Copak je to, miláčku ? Abeceda bez háčků.
Když ti dají buchet tácek a v těch buchtách bude Macek,
odneseš ty buchty zpátky, vždyť tam měl být máček sladký.
Než jíst máček bez háčku, dáš si radši omáčku.
Kdyby ráček neměl háček, byl by z ráčka ubožáček.
Volaly by za ním davy: - Hele, racek klepetavý !
Proto nikdo u ráčků nevyleze bez háčků.
Aby kočky dobře předly, aby myšky šišlat svedly,
aby z máčku nebyl Macek, aby z ráčka nebyl racek.
Školáci a školačky, dejte pozor na háčky !!!
***********************************************************************
*** ŽÁBA ***
Žába leze do bezu, já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já, budeme tam oba dva.
*** PERNÍKOVÁ CHALOUPKA ***
(František Hrubín)
Odkud ten náš holub letí ?
Letím z lesa, milé děti. Vrkú, vrkú, vrkú.
Cos´ tam viděl, holoubku ?
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls´ také Mařenku ?
Jakpak by ne, holenku ! Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu vystrčila bába bradu -
Nebáli se, holoubku ?
Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč a už byli pryč.
*** ČERVENÁ KARKULKA ***
(František Hrubín)
Kam, Karkulko malá, kam ?
Chodím lesem sem a tam. Co ty, vlku, tady chceš ?
Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví.
Vlku, vlku, to je lež, vlci trávu nejedí !
To holčičky nevědí !
Vědí, pane vlku, vědí, ale odkud nepovědí.
Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději.
Já jsem vlk, ne pes, budu-li chtí, sežeru tě !
Trávu si jez, máš-li chutě ! Je jí plný les.
Copak máš v tom košíšku ?
Bábovku a kytičku.
A kam neseš košíček ?
K svátku babičce jej nesu, už jsem přešla sedm lesů, bydlí támhle, kousíček.
Chceš-li, já tě doprovodím.
I ne, ráda sama chodím.
Čímpak je tvůj tatínek ?
Hádej, dělá ohýnek. Ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec !
Aha, to je jiná věc. A kdepak je v tuhle chvíli ?
Kousek odtud, vlky střílí, támhle u těch velkých stromů, počkej na něj chviličku !
Už nemám čas, musím domů a pozdravuj babičku !
*** PRINCEZNIČKA NA BÁLE ***
(František Hrubín)
Princeznička na bále poztrácela korále.
Její táta, hodný král, Honzíka si zavolal:
Honzíku, máš namále, přines nám ty korále !
Honzík běžel za horu, nakopal tam bramborů.
Přinesl je před krále: Nesu vám ty korále !
Větší už tam něměli, snědli je už v neděli !
*** SMOLÍČEK A JESKYŇKY ***
(František Hrubín)
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes.
Ťuk, ťuk, ťuky, Smolíčku, otevři nám světničku !
Jeskyňky, jen pojďte dál, jelen před chvilinkou vstal.
A co snídal, Smolíčku ?
Snídal čerstvou travičku.
A co ještě ?
Vodu z deště.
A co víc ?
Pak už nic.
To se dobře nasnídal, my zas půjdem o dům dál.
Kampak byste chodily ? Sluníčko si popílí.
A jelen vás, těšte se, bude vozit po lese.
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes.
Jeskyňky jdou v dešti dál, kdopak by jim otvíral.
*** PALEČEK A JEHO KAMARÁDI ***
(František Hrubín)
Mámo, usmaž koblížky !
Až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit, synku, dělej něco pro maminku !
V lese bum bum bum, šiška jako dům.
Po ní druhá, za ní třetí z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne.
Zavoláme Prostředníčka - Prostředníčku, pomoz nám !
Chlapečkovi zrudla líčka - Nadarmo se namáhám !
Zavoláme Prsteníčka - Prsteníčku, tak co ty ?
Chlapečkovi zrudla líčka - šiška dělá drahoty !
Zavoláme na Malíčka - pojď, Malíčku, pomoz nám !
Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává.
Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte, až zavolám.
Tak teď, hej rup, už ji nesem ! Vracejí se domů lesem.
Máma jim dá za šišku cukrovanou koblížku.
*** O NEZVEDENÝCH KŮZLATECH ***
Koza praví kůzlatům: Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese.
Máma z vrátek ještě není, už se perou o lupení: Mé je, mé, mé je, mé, né e né, né e né.
Vtom na dveře buchy, buchy: Otevřete, neposluchy !
Černý kozlík nejdřív zmlk: Děti, jde sem na nás vlk !
Na dveře zas: Buchy, buchy, otevřete, neposluchy ! Já jsem vaše maminka !
Máma klepe zlehýnka !
Jak ? Pojď mi to ukázat !
Takhle, sotva je to znát: Klepy, klep, klepy, klep.
Vlk to zkouší: buchy klep.
Vlk to plete: klepy buch.
Nevidíme tě, když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž,máš-li rohy, bílou bradu !
Mám jen břicho plné hladu.
Maminka nám nosí domů sladké mlíčko ve vemínku.
Ty jsi vlk a lhář jsi k tomu, vydáváš se za maminku.
Jdi si tam, ty starý lháři, kde se vlkům lépe daří !
Zavrčel vlk, bouchl vrátky, stáhl ocas, běží zpátky.
Slyšte, ještě z vrátek není, už se perou o lupení: Mé je, mé, mé je mé, né e né, né e né.
*** MALÁ POHÁDKA O VELIKÉ ŘEPĚ ***
Dědek řepu nasadil, u pole se posadil.
Čekal, čekal, mráz ho lekal, sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda čeká dědeček.
Najednou se hlína zvedá, roste kopeček.
Bábo, roste řepa !
Prosím tě, co vidíš !
Bábo, což jsi slepá ?
Dědku, ty mě šidíš !
Zavolali vnučku, vnučka pejska, pejsek kočku, kočka myš,
chytli se a čekají, šepty, šepty, šeptají.
Myšce byla dlouhá chvíle, hopsala si rozpustile.
Trhla kočkou, kočka pejskem, pejsek vnučkou, vnučka bábou, bába dědkem.
Dědek prázdné ruce měl, nikoho se nedržel, udělali bác.
Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje.
*** KUŘÁTKO A OBILÍ ***
(František Hrubín)
Jak to bylo, pohádko ? Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí bude večer za chvíli.
Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi.
Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku ?
Ječmen syčí mezi vousy: Ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic.
Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé.
A na suchá strniska vítr tiše zapíská:
Vždyť jsi doma, za chalupou. Slyšíš ? V stáji koně dupou.
A tvá máma za vraty - zob zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole !
Pozdravuj tam ve stodole !
Koho, milé políčko ?
Zrno i to zrníčko.
Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu zakrátko našlo také kuřátko.
*** OTESÁNEK ***
(František Hrubín)
Šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá.
Pařízek si našel v lese, tesal, řezal, najednou kořínky se nazvednou a pařízek rozběhne se.
Domů s tatínkem si kráčí, tatínek mu sotva stačí. Maminka se raduje, chtěla kloučka, už tu je.
Pekáč buchet upekla mu, na zem ustlala mu slámu. Radují se, zpívají, Otesánek jí a jí.
A najednou rozhlédne se, zívne, na mámu se třese.
Sněd jsem talíř s buchtami a teď se dám do mámy,
hamy, ham, hamy, ham.
Pak sním pekáč s kuřaty a pustím se do táty.
Lidi, to se mám !
Máma stojí celá bledá, ale táta, ten se nedá.
Přines mámě, Otesánku, vody v malovaném džbánku.
Umyje tě, učesá, půjdem zpátky do lesa.
Otesánek řízy, řízy, řeže dříví z mladé břízy.
Řízy, řízy, říz.
Ty víš dobře, milá pilo, proč mu tolik vytrávilo u zelených bříz.
A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři.
Mámo, já bych jed !
Všechno´s prve sněd !
Udělej mi vdolečky !
Až sebereš drobečky !
Otesánek drobty sbírá, chutnají mu, nevybírá.
Než bys deset napočet, převalí se, usne hned.
Druhý den ho táta budí, Otesánka rosa studí.
Do lesa však musí jít, musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy a nesmí se zastavit.
A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři.
Neodmlouvá, všechno sní.
Dostal chleba, kousek sýra, potom ještě drobty sbírá.
Lehne si a dobře spí, spí a spí a spí a spí.
POHÁDKA
Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou.
Povídám, povídám třetí, že na peci spaly děti.
A když se vyspaly, po kusu chleba dostaly.
**********
*** SLEČNA FÍNA ***
(anglická)
Na zahradě u Londýna obědvala slečna Fína.
Jak tak v trávě jedla knedle, slezl pavouk z blízké jedle a sedl si právě vedle.
A co milá slečna Fína ? Ječela jak meluzína !
**********
UŽ DOVEDU ABECEDU
(Ljuba Štíplová)
A
Anka stála za vratama, měla páva za patama.
Páv ji tahal za kabát, že chce záda poškrábat.
B
Brblal bubák na bubláka, že ho bublák na dub láká.
Aby dělala bu bu bu na holuby na dubu.
C
Cvičil cvrček celou středu
u Cidliny abecedu.
Pak šel k dcerce do Kostelce,
cestou cvičil kotrmelce.
D
Dudlá Šmudlík dudlíček, protože je pudlíček.
Až z něj bude pudlík, bude dudlat dudlík.
E
Eva nese z Bělé tetce Bětce sele.
Že je sele veselé, mele se jí v kabele.
F
Fňukal hafan při kafíčku, ňafal, že chce housky,
trefil nosem do koflíčku, ufrfnil si fousky.
G
Gorila se v Kongu těší na hlas gongu.
Když se v Kongu ozve gong, chodí s tygrem na ping-pong.
H
Hajha husy zu pohanky, pohanka je Johanky.
Hnala by vás do hlohu, tam vás hlídat nemohu.
CH
Chocholoušek chocholatý chytal v Chuchli chrousty,
chrousti v Chuchli tuze truchlí, že jich chytil spousty.
I
Indiáni kvílí, mají dlouhou chvíli.
Až si chvíli zakvílí, wigwamy si vybílí.
J
Jejda, jejda, jejda, k Jitce jede strejda.
Jede kolem háječku, pokuřuje faječku.
K
Kmotr Knotek z Doks koupil kmotře koks.
Kmotra kmotru Knotkovi koupí za koks podkovy.
L
Letí lelek pro mléko, nepoletí daleko.
V myslívně mu Julie do koflíku ulije.
M
Moc rád medvěd s medvědem pomedí si nad medem.
Bez medu si medvědi ani trochu nemedí.
N
Naše Nána chce na nás na snídani ananas.
K němu dvanáct banánů - to je něco pro Nánu !
O
Objednali škvoři z došků sto ponožek pro stonožku.
Když jim spočte pavouk očka, stonožka se za rok dočká.
P
Ptal se Pepa Prokopa - Pročpak pejsek nekopá ?
- Nemá, Pepo, kopyta, při kopání klopýtá.
R
Rarášci a raraši rádi v rourách haraší.
Nahrnou se do roury, straší černé kocoury.
S
Sčítal sysel v lese klest, místo osm říkal šest.
Smály se mu syslice, že si spletl číslice.
T
Tonda ztratil tričko v křoví, jestlipak to Marta poví ?
Ani o tom nedutla, ta to jistě ututlá.
U
Usnul kulich na buku, pocuchal si paruku.
Houká súva na střeše, že mu hlavu učeše.
V
Ve Velvarech u Věrky svačívají veverky.
Veveřáci z Volyně chodí svačit k Olině.
Y
Y je strýček z měkkých íček, taky stojí za veršíček.
Hy chy ky ry dy ty ny, tam se píše tvrdé Y.
Z
Zvoní, zvoní zlatý zvonec, s abecedou už je konec.
Z písmen budou slovíčka, a co bude ze Zuzanky ?
Ta bude psát do písanky - První třída - kašička.
A, bé, cé dé, kočka přede, myš to po ní nedovede.
Kdyby předla, kam by přišla ? Každá myška totiž šišlá.
Copak je to, miláčku ? Abeceda bez háčků.
Když ti dají buchet tácek a v těch buchtách bude Macek,
odneseš ty buchty zpátky, vždyť tam měl být máček sladký.
Než jíst máček bez háčku, dáš si radši omáčku.
Kdyby ráček neměl háček, byl by z ráčka ubožáček.
Volaly by za ním davy: - Hele, racek klepetavý !
Proto nikdo u ráčků nevyleze bez háčků.
Aby kočky dobře předly, aby myšky šišlat svedly,
aby z máčku nebyl Macek, aby z ráčka nebyl racek.
Školáci a školačky, dejte pozor na háčky !!!
***********************************************************************
*** ŽÁBA ***
Žába leze do bezu, já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já, budeme tam oba dva.
*** PERNÍKOVÁ CHALOUPKA ***
(František Hrubín)
Odkud ten náš holub letí ?
Letím z lesa, milé děti. Vrkú, vrkú, vrkú.
Cos´ tam viděl, holoubku ?
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls´ také Mařenku ?
Jakpak by ne, holenku ! Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu vystrčila bába bradu -
Nebáli se, holoubku ?
Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč a už byli pryč.
*** ČERVENÁ KARKULKA ***
(František Hrubín)
Kam, Karkulko malá, kam ?
Chodím lesem sem a tam. Co ty, vlku, tady chceš ?
Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví.
Vlku, vlku, to je lež, vlci trávu nejedí !
To holčičky nevědí !
Vědí, pane vlku, vědí, ale odkud nepovědí.
Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději.
Já jsem vlk, ne pes, budu-li chtí, sežeru tě !
Trávu si jez, máš-li chutě ! Je jí plný les.
Copak máš v tom košíšku ?
Bábovku a kytičku.
A kam neseš košíček ?
K svátku babičce jej nesu, už jsem přešla sedm lesů, bydlí támhle, kousíček.
Chceš-li, já tě doprovodím.
I ne, ráda sama chodím.
Čímpak je tvůj tatínek ?
Hádej, dělá ohýnek. Ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec !
Aha, to je jiná věc. A kdepak je v tuhle chvíli ?
Kousek odtud, vlky střílí, támhle u těch velkých stromů, počkej na něj chviličku !
Už nemám čas, musím domů a pozdravuj babičku !
*** PRINCEZNIČKA NA BÁLE ***
(František Hrubín)
Princeznička na bále poztrácela korále.
Její táta, hodný král, Honzíka si zavolal:
Honzíku, máš namále, přines nám ty korále !
Honzík běžel za horu, nakopal tam bramborů.
Přinesl je před krále: Nesu vám ty korále !
Větší už tam něměli, snědli je už v neděli !
*** SMOLÍČEK A JESKYŇKY ***
(František Hrubín)
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes.
Ťuk, ťuk, ťuky, Smolíčku, otevři nám světničku !
Jeskyňky, jen pojďte dál, jelen před chvilinkou vstal.
A co snídal, Smolíčku ?
Snídal čerstvou travičku.
A co ještě ?
Vodu z deště.
A co víc ?
Pak už nic.
To se dobře nasnídal, my zas půjdem o dům dál.
Kampak byste chodily ? Sluníčko si popílí.
A jelen vás, těšte se, bude vozit po lese.
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes.
Jeskyňky jdou v dešti dál, kdopak by jim otvíral.
*** PALEČEK A JEHO KAMARÁDI ***
(František Hrubín)
Mámo, usmaž koblížky !
Až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit, synku, dělej něco pro maminku !
V lese bum bum bum, šiška jako dům.
Po ní druhá, za ní třetí z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne.
Zavoláme Prostředníčka - Prostředníčku, pomoz nám !
Chlapečkovi zrudla líčka - Nadarmo se namáhám !
Zavoláme Prsteníčka - Prsteníčku, tak co ty ?
Chlapečkovi zrudla líčka - šiška dělá drahoty !
Zavoláme na Malíčka - pojď, Malíčku, pomoz nám !
Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává.
Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte, až zavolám.
Tak teď, hej rup, už ji nesem ! Vracejí se domů lesem.
Máma jim dá za šišku cukrovanou koblížku.
*** O NEZVEDENÝCH KŮZLATECH ***
Koza praví kůzlatům: Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese.
Máma z vrátek ještě není, už se perou o lupení: Mé je, mé, mé je, mé, né e né, né e né.
Vtom na dveře buchy, buchy: Otevřete, neposluchy !
Černý kozlík nejdřív zmlk: Děti, jde sem na nás vlk !
Na dveře zas: Buchy, buchy, otevřete, neposluchy ! Já jsem vaše maminka !
Máma klepe zlehýnka !
Jak ? Pojď mi to ukázat !
Takhle, sotva je to znát: Klepy, klep, klepy, klep.
Vlk to zkouší: buchy klep.
Vlk to plete: klepy buch.
Nevidíme tě, když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž,máš-li rohy, bílou bradu !
Mám jen břicho plné hladu.
Maminka nám nosí domů sladké mlíčko ve vemínku.
Ty jsi vlk a lhář jsi k tomu, vydáváš se za maminku.
Jdi si tam, ty starý lháři, kde se vlkům lépe daří !
Zavrčel vlk, bouchl vrátky, stáhl ocas, běží zpátky.
Slyšte, ještě z vrátek není, už se perou o lupení: Mé je, mé, mé je mé, né e né, né e né.
*** MALÁ POHÁDKA O VELIKÉ ŘEPĚ ***
Dědek řepu nasadil, u pole se posadil.
Čekal, čekal, mráz ho lekal, sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda čeká dědeček.
Najednou se hlína zvedá, roste kopeček.
Bábo, roste řepa !
Prosím tě, co vidíš !
Bábo, což jsi slepá ?
Dědku, ty mě šidíš !
Zavolali vnučku, vnučka pejska, pejsek kočku, kočka myš,
chytli se a čekají, šepty, šepty, šeptají.
Myšce byla dlouhá chvíle, hopsala si rozpustile.
Trhla kočkou, kočka pejskem, pejsek vnučkou, vnučka bábou, bába dědkem.
Dědek prázdné ruce měl, nikoho se nedržel, udělali bác.
Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje.
*** KUŘÁTKO A OBILÍ ***
(František Hrubín)
Jak to bylo, pohádko ? Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí bude večer za chvíli.
Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi.
Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku ?
Ječmen syčí mezi vousy: Ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic.
Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé.
A na suchá strniska vítr tiše zapíská:
Vždyť jsi doma, za chalupou. Slyšíš ? V stáji koně dupou.
A tvá máma za vraty - zob zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole !
Pozdravuj tam ve stodole !
Koho, milé políčko ?
Zrno i to zrníčko.
Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu zakrátko našlo také kuřátko.
*** OTESÁNEK ***
(František Hrubín)
Šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá.
Pařízek si našel v lese, tesal, řezal, najednou kořínky se nazvednou a pařízek rozběhne se.
Domů s tatínkem si kráčí, tatínek mu sotva stačí. Maminka se raduje, chtěla kloučka, už tu je.
Pekáč buchet upekla mu, na zem ustlala mu slámu. Radují se, zpívají, Otesánek jí a jí.
A najednou rozhlédne se, zívne, na mámu se třese.
Sněd jsem talíř s buchtami a teď se dám do mámy,
hamy, ham, hamy, ham.
Pak sním pekáč s kuřaty a pustím se do táty.
Lidi, to se mám !
Máma stojí celá bledá, ale táta, ten se nedá.
Přines mámě, Otesánku, vody v malovaném džbánku.
Umyje tě, učesá, půjdem zpátky do lesa.
Otesánek řízy, řízy, řeže dříví z mladé břízy.
Řízy, řízy, říz.
Ty víš dobře, milá pilo, proč mu tolik vytrávilo u zelených bříz.
A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři.
Mámo, já bych jed !
Všechno´s prve sněd !
Udělej mi vdolečky !
Až sebereš drobečky !
Otesánek drobty sbírá, chutnají mu, nevybírá.
Než bys deset napočet, převalí se, usne hned.
Druhý den ho táta budí, Otesánka rosa studí.
Do lesa však musí jít, musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy a nesmí se zastavit.
A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři.
Neodmlouvá, všechno sní.
Dostal chleba, kousek sýra, potom ještě drobty sbírá.
Lehne si a dobře spí, spí a spí a spí a spí.
POHÁDKA
Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou.
Povídám, povídám třetí, že na peci spaly děti.
A když se vyspaly, po kusu chleba dostaly.
